Od založení města až do roku 1522 bylo používáno vřídelní vody pouze ke koupelím, které trvaly 5 - 12 hodin. V roce 1522 byly zavedeny pitné kúry, pro něž je charakteristické pití nadměrného množství vody, 40 - 60 pohárků denně (1 pohárek - cca 160 ml vody). Pitné kúry byly doplňované dlouhotrvajícími koupelemi v horké vodě. Díky této drastické léčbě se rozšířila nejen městská nemocnice, ale i karlovarský hřbitov.

Od tohoto způsobu léčby se upustilo až koncem 18. století, kdy vše na pravou míru uvedl pokrokový lékař Dr. David Becher, který provedl první vědecký rozbor karlovarských minerálních vod. Zabýval se individuálním léčením podle diagnózy pacienta. U vlastní pitné kúry zredukoval neúměrně vysoké dávky minerální vody na 12 - 15 pohárků denně. Doporučil pití vody u pramene, kde má voda prosycená CO2 daleko větší účinek. Do lázeňského života byl vnesen zcela nový řád s rituálem pitné kúry, kdy se pacienti shromažďují v určitou dobu u pramene, korzují s pohárky a pijí minerální vodu.

Od 19. století je lázeňská léčba doplněna dietním systémem, slatinnými lázněmi, slatinnými obklady a sprchami.